Dneska si přečtete rozhovor ze silákem nejsilnějším, s jedním z našich bouldristů, lezců nejmocnějších, který se připojil do Lezec-shop týmu... Víme, nevíme? Džanglik přeci! Pan lezec, který umí řádně "zatáhnout" na bouldrech, na laně, nebojí se těžkých prváčů na písku a takto přísně diktuje už pěknou řádku let! V kratším domácím úkolu, který jsme mu zaslali, se parádně rozepsal. Děkujeme a těšíme se na spolupráci. 

Otázky na rozehřátí..

Kdy ses narodil? 

Narodil jsem se v pravěku. Skoro přesně před 35 lety.

 :) Takže muž v nejlepších letech. Čím se živíš?

Momentálně mě živí fotovoltaika a občasné výjezdy do Německa a instalace telekomunikačních technologií. Dříve jsem klasicky výškařil, ale na to už není chuť ani energie.

Co rád čteš?
Dobrá otázka. Asi jako každý správný pacient nejraději čtu lezecké průvodce. Občas, když náhodou začnu fungovat jako normální lidi, tak mě baví literatura faktu. Válečné romány, konspirační, drama,atd. Hodně mě baví knížky od Dana Browna.

Jaký byl tvůj nejsilnější lezecký zážitek?

Určitě přelez Knockinu. (pozn. Knocking On Heaven's Door 8B+). U toho to byla taková ta čistá radost a ohromná úleva.
Napadá mě ještě hodně silnej zážitek trochu z jiného soudku. To byl skoro zimní přelez Letů mimo v Labáku (Xc, Gilotina, Labské údolí). Nevyzkoušel jsem si dolez od stropu dál nahoru a při jednom z pokusů se mi konečně povedlo udělat boulder v kuse. Najednou jsem byl v dolezové kolmičce a začal čistej boj o holej. Nic tam vlastně nehrozí, ale přece jen je tam docela odlez od posledního háku a tlama by to byla exkluzivní. Nechtěl jsem to zkazit, protože na další pokus už by nebyl čas. Dlouho to navíc nikdo nelezl, takže mágo nikde a ve všech těch oblých miskách byl trochu prach a lišejník. Do toho mi začaly přemrzat prsty, takže jsem začal spěchat a panikařit. No ve zkratce, ten pocit když jsem se probil ke slaňáku, si budu pamatovat hodně dlouho. 

Otázky více "do těla"...

Každý se k lezení dostal odlišně, přes kroužky, rodiče, kámoše. Jak to bylo u tebe?

U mě to šlo postupně přes turistiku, pak treky VHT, ferraty. Pak mě mamka někdy kolem mých 16 let přihlásila do dětského oddílu k Bimbošce (HOM Alpin4). A tam jsem v podstatě lezecky vyrostl. Byla tam skvělá parta mlaďáků. Navzájem jsme se hecovali, trénovalo se. Sice dost chaoticky, ale bylo to takový čistý. Přes týden na stěně a o víkendech se vždycky valilo někam do skal. Vápno, písky, bouldry, sem tam ledy. Dělali jsme všechno. Na tuhle dobu hodně rád vzpomínám.  

Čím tě lezení oslovilo? 
Dá se říct vším s tím spojeným. Ze začátku to byla právě ta parta. Bavilo mě to hecování a posouvání svých limitů. Čím jsem starší, víc na tom vnímám (teď to bude hodně v uvozovkách) ¨duševní¨ rozměr. Dalo by se to asi říct tak, že když lezu, víc cítím, že žiju.

Džanglika si pamatujeme jako zarputilého bouldristu, ale to se poslední dobou změnilo… Lezeš hodně na písku na laně a navíc ses zařadil mezi provovýstupce nejtěžších směrů v Labáku. Co tě k tomu vedlo?

V podstatě to přišlo dost samovolně a nenásilně. Lanu jsem se ze začátku věnoval hodně, ale postupně to přebil bouldering. Po nějaké době jsem ale cítil, že potřebuju zase změnu. Motivace do boulderů už nebyla zkrátka taková. K prvovýstupům mě přivedl kámoš a parťák Ondra Beneš. Ondra má na kontě nejspíš stovky prváčů, včetně toho nejtěžšího v Labáku, takže lepšího učitele jsem nemohl mít. U mě to byla asi hlavně zvědavost a chuť zkusit něco nového. Určitě to nebylo tak, že bych vylezl všechny těžký směry a neměl už co lézt. To vůbec. A od první chvíle mě to dostalo. Asi těžko popsat, jaký to je... možná jedním slovem... návykový.

foto: Vojtěch Fröhlich

Které své prvovýstupy a přelezy bys rád zmínil?

Skvělý vzpomínky mám na cestu "Co tě to napadlo?" RP Xc (Kulich, Labské údolí). Prváč mi zabral asi 3 nebo 4 dny a rozhodně to stálo za to. Jsou tam dva těžký bouldery, je to dlouhý a i trochu odvážný. Ideální koktejl. Velkou radost mi udělal společnej prvovýstup s Matějem Svojtkou "Inkvizitor" RP XIb (Labský Nic, Labské údolí). Takový kroky v cestě se jen tak nevidí. A z poslední doby je to určitě "Tom a jeho ženy" RP XIa/b (Proutník, Labské údolí). Naprostej labskej úlet, 6 metrů ve stropě + dolezová kolmička. Jen navrtat to, byl celkem oříšek. Můj řev u slaňáku po úspěšným RP přelezu musel být slyšet až v Děčíně.

foto: Zdenda Suchý

Jo, nějaký řev slyšet byl... Vrátíme se k bouldrům.... Mezi tvé TOP patří “Trny v kůži hledám krásu růží” 8B+ a  “Knocking On Heaven's Door” 8B+. Pořád čekáme na to 8C a těžší? 

Tak to se asi načekáte. Nejsem zrovna ten typ lezce, co by dokázal se něčemu věnovat pořád dokola. Zkoušet jeden boulder třeba měsíc v kuse. Na to nemám hlavu. A na rychlejší přelez zase nemám výkonnost. Ale kdo ví, třeba mi jednou rupne v bedně a řeknu si: "Oukej, tak teď budeš tohle zkoušet třeba půl roku a dokud to nevylezeš, nic jinýho neexistuje."

Podle tvých zápisů je vidět, že tě hodně baví otevírat nové směry, ale asi musíš, abys měl co lízt?

Ano, to mě baví hodně. Baví mě na tom ten proces, vymýšlení a hledání způsobu, jak to přelézt. Stane se, že vymyslíš nějakou betu, vylezeš to a řekneš si... Sakra, těžkej kotel! No a pak přijde někdo po tobě, vymyslí to jinak a deklasuje ti to o několik stupňů. Ale to k tomu patří a je to součást hry.
Určitě bych nové směry tvořit nemusel a měl bych pořád co zkoušet. Je tady totiž spousta podobných pacientů, které to baví úplně stejně a ti by to kdyžtak zvládli i za mě.

Dvakrát jsi navštívil Rockland. Zavzpomínej na oblast i přelezy?

Rocklands pro mě byla snová destinace už hodně dlouho. Pamatuju si, jak jsme poprvé koukali na videa z JARu a valili oči na ty neskutečný kameny a bouldery. No a pak se jednoho dne ten sen splnil. Když jsme vyjížděli serpentiny od Clanwilliam do sedla (Pakhuis Pass) a najednou to viděli na vlastní oči, byl jsem z toho úplně naměkko. Nekonečný moře skal a kamenů kam se podíváš. Co boulder, to lajna jak kráva. Prostě úlet. Navíc má Rocklands neuvěřitelnou atmosféru. V boulder sezóně tam nikoho jinýho než lezce nepotkáš a večery v kempu nebo u Charity v Traveller´s rest jsou úplně kouzelný. Kdo byl, asi bude souhlasit. Kdo nebyl, tak rozhodně doporučuju.

Co se týče lezení, tak první výjezd byl naprosto perfektní. Nějakým zázrakem se mi podařilo načasovat formu a hned první den se zadařil "The Arc" za dnes už lehčích 8B. Určitě si budu pamatovat jednodenní přelez "Mooiste Meisie" taky za lehčích 8B. V podstatě asi každý boulder, co se mi tam povedl přelézt, bych tady mohl zmínit, protože byly prostě nádherný. To bychom tu ale seděli dlouho. Druhý výjezd o rok později byl taky super. Už tam sice nebylo to objevování jako poprvé, ale zase člověk už věděl, co a jak a co by chtěl zhruba zkoušet. Asi nejlepší přelezy z tohoto výjezdu mám "The Vice" za 8B a "King of Limbs" taky 8B.

 foto: Zdenda Suchý - boulder The Vice 8B Rockland

Kam by ses rád ještě podíval?

Do Rocklands :)

Ještě nám vrtá v hlavě hlavě, proč tu tvou ukrutnou sílu nejdeš vydat také na vápencové cesty… Francie, Španělsko a jiné dálavy? 

Byly roky, kdy jsem byl i dvakrát ve Španělsku, párkrát Francie. Něco se mi tam i povedlo vylézt (max do 8c), ale většinou jsou tam cesty docela dlouhé a dost vytrvalostní, což mě moc nebaví. Raději mám takové ty jurské úderky. Asi bych si uměl představit trochu potrénovat a vyrazit tam na nějakou dardu. Jenže sezóna ve Špáňu i Francii se celkem kryje s boulder sezónou a nějak si tu matici neumím odpustit. Ale uvidíme, třeba to jednou zase přijde.

foto: Vojtěch Fröhlich

Nikdy jsi pravidelně nezávodil nebo tomu bylo jinak? 
Dokonce jsem i závodil, ale asi to stálo za nic a nikdo si to nepamatuje :) Ne, někdy kolem let 2010, 2012 jsem závodil poctivě. Český pohár, MČR, atd. ale nikdy jsem nedopadl líp než pátý. Docela mě to i bavilo. Rád jsem se tam potkával s ostatními, byla to vždycky spíš taková společenská akce. Dneska už je to o něčem jiném. Úplně se změnil styl boulderů, už to není lezení, ale spíš skákání po nábytku. A taky už závody nemají duši. Je to takové nalajnované a sterilní.

Hodně se mluví o bouldrařské etice, co by se podle tebe rozhodně ve skalách na kamenech nemělo dělat?

Rozhodně sekat chyty. To mi přijde asi jako největší problém v naší kotlině. To ostatní je spíš otázkou slušného chování. 

Jaké jsou tvé tajné zbraně na přelezy kromě tvých mocných paží i nejlepší typ lezeček?

Musíš být pořád venku a zkoušet. Protože, když to nezkusíš,,nemůžeš to přelézt. A musíš disponovat nezměrnou vůlí :D A z poslední doby to bude určitě boulderovka na půdě.

Pozn. Martin leze rád v lezečkách La Sportiva. Mezi jeho poslední zbraně patří La Sportiva Solution Comp a mezi jeho oblíbené Miura Women

Online deníček Martina

 Pro Lezec-shop zpracovala Sim